Historie
Doba prehistorická
Území dnešních Kralup nad Vltavou bylo osídleno již od pradávna, což dokládají četné nálezy předmětů z pravěku, ať už se jedná o drobné nádobky a nádoby z keramiky či různé kamenné pazourky, předměty ze železa, šperky apod.
Nejstarší nálezy v Kralupech pocházejí z doby 4000 př. n. l. tedy z mladší doby
kamenné (neolit). Jedná se například o nález zdobené nádoby patřící do kultury tzv. vypíchané keramiky. Z pozdní doby kamenné (eneolitu) můžeme jmenovat například zdobený džbánek tzv. šňůrové keramiky. Ten byl nalezen v dnešní čtvrti Minice. Další zajímavostí z této doby je hliněný bubínek, který byl nalezen přímo v Kralupech. Ze starší doby bronzové pocházejí různé střepy kultury únětické (cca 1800-1500 př. n. l.) a také kostrový hrob, ten byl nalezen v objektu cukrovaru. Dalším zajímavým artefaktem je zlatý náramek z Minic, patřící do tzv. mohylové kultury (cca 1500 př. n. l.)
Ze starší doby železné (halštat) pocházejí různé střepy z keramiky, z nichž některé jsou zdobené. V téže době také vzniklo Minické hradiště. Toto hradiště vzniklo někdy v 7. - 6. st. př. n. l. a nachází se nedaleko rusaveckého údolí. Z hradiště se kromě pozůstatků jeho valů nic nezachovalo. Místo bylo prozkoumáno a v r. 1935 Prokopem Filipem Masnerem, kralupským badatelem a zakladatelem muzea. Ten zde nalezl předměty z doby bylanské a knovízské. Další, tentokráte již seriózní průzkum se uskutečnil v r. 1970. Průzkum vedl Dr. Miloslav Sabina. Bylo zjištěno, že hradiště pravděpodobně sloužilo jako kulturní středisko. Důvod zániku hradiště nebyl zjištěn.
Z doby římské (1. – 4. stol. n. l.) se zachovaly bronzové spony a různé nádoby nalezené v Mikovicích.
Středověk
První 
písemná zmínka o Kralupech pochází z r. 1253. Jméno našeho města (Cralup) se objevilo v darovací královské listině. Kralupy si přivlastnil komoří Champnois a král Václav I. v r. 1253 tento neoprávněný „majetek“ zabavil a Kralupy předal řádu křižovníků s červenou hvězdou. V majetku tohoto řádu zůstaly Kralupy téměř 600 let a to až do r. 1848. Ve středověku byly Kralupy obyčejnou vesnicí, která se nijak nelišila od ostatních. Obyvatelé se živili většinou drobným zemědělstvím a rybolovem. V této době také stála v Kralupech tvrz, ta však později zanikla. Dodnes se však po ní jmenuje lokalita Na Hrádku, kde se tato stavba nacházela.
Novověk
Ještě v 17. století byly Kralupy stále malou vesnicí. Po skončení třicetileté války bylo v kralupech jen 2 grunty – Řepkův a Šestákův. Počet obyvatel se po čase postupně zvyšoval. V r. 1730 zde bylo 15 stavení. V novinách se obec ocitla až v r. 1838. V tomto roce se stal českým králem Ferdinand V. Dobrotivý a kralupský rychtář Antonín Slabý s potěšením natrhal nejlepší švestky na své zahradě a poslal je do Prahy. Za to byl od Ferdinanda odměněn zlatou tabatěrkou.
50. léta 19. stol.
V roce 1840 zde bylo jen 22 domů, ty byly většinou soustředěny kolem Zákolanského potoka. V roce 1848 došlo ke zrušení podd
anství a také vrchnostenských úřadů. Místo rychtářů nastupují starostové, prvním kralupským starostou se stal František Beran. Rozvoj obce začíná po roce 1851, kdy byla vystavěna železniční trať z Prahy do Podmokel (dnešní Děčín). O rok později navštívil Kralupy archeolog Václav Kromus, díky němu se zachovala pověst o zkaměnělé hostinské. V roce 1856 byla otevřena trať na Kladno vedoucí přes Buštěhrad a spolu s ní i nové nádraží. První průmyslový podnik vznikl v témže roce. Jednalo se o loděnici Vojtěcha Lanny. Vyráběly se zde vlečné čluny a také kolesové parníky.
Nejstarší obraz je od malíře Eduarda Herolda z roku 1857. Jedná se o pohled na Kralupy z Hrombaby. V roce 1845 došlo k vybudování turnovské dráhy a bylo postaveno třetí kralupské nádraží. To sloužilo až do 80. let 20. stol. kdy bylo vybudováno dnešní moderní nádraží.
Mezi další 
továrny a průmyslové podniky patří cukrovary (1869), pivovar (1872), závod na výrobu motorů Vltavan (1879), Masnerova cihelna a továrna na zpracování dehtu (1893), továrna na výrobu kamen a továrna na výrobu ozubených kol (1896), továrna na výrobu čerpadel (1899) a další.
Vzniká také velké množství spolků, družstev a zájmových skupin. Např. „Dělnická spotřební, výrobní a úsporná jednota Svépomoc“, Řemeslnicko-čtenářská beseda, „Spolek pro chov drůbeže a ochranu ptactva v Kralupech nad Vltavou a okolí“ či „Zemědělský a okrašlovací spolek pro Kralupy a okolí“.
Doba rozvoje a povýšení na město
Na městys jsou Kralupy povýšeny v r. 1881 po návštěvě císaře Františka Josefa I. a v r. 1884 je jim udělen znak. Aby mohly být povýšeny na město, potřebovaly Kralupy vlastní kostel. První projekt na stavbu kostela vypracovaný arch. J. Kaurem se ukázal jako příliš nákladný. Velký finanční dar městysu poskytl monsignor Eduard Tersch, jednalo se o 50 tisíc zlatých. Ten také navrhl přepracovat plán na stavbu, aby se snížila cena. Za pomoc Kralupům byl Tersch jmenován čestným občanem Kralup je v kralupském kostele pohřben.
Základní kámen kostela Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava byl slavnostně posvěcen 14. 7. 1894. Stavbou byl pověřen kralupský stavitel Alois Nový. Slavnostní vysvěcení nového kostela proběhlo 27. října 1895. Kostel je postaven v novogotickém slohu jako jednolodní obdélníková budova s přístavky a hranolovou věží. Ta je vysoká 63,45 metru.
Nic již tedy nebránilo pový
šení Kralup nad Vltavou na město, ke kterému došlo 22. listopadu 1902. V následujících letech dochází k rozvoji města a vzniku dalších továren a spolků. Jednalo se například o stavbu lihovaru (1902), vznik továrny na tříkolky (1913). Rozvoj byl zpomalen během I. světové války. Jako zajímavost lze uvést, že konec války zde byl vyhlášen poslancem Františkem Biňovcem již 14. 
8. 1918.
V roce 1919 se starostou města stává Josef Vaníček. Díky němu došlo k vybudování elektrického osvětlení (1920). Postaral se také o vznik nové radnice (1922). Mezi jeho největší zásluhy ovšem patří vybudování silničního mostu přes Vltavu v r. 1928. Stavbu projektoval arch. ing. Jiří Kroha. Město se stavbou ovšem zadlužilo a proto se za přechod mostu muselo platit. Ceny byly v rozmezí 5 haléřů až 2 koruny.
Podobně jako v předchozích desetiletích pokračuje rozvoj města (např. 1920 kino Sokol), vznik továren (1930 továrna na chladiče do letadel), a připojování okolních obcí ke Kralupům (Lobeček, Mikovice). Významnou událostí je stavba gymnázia v r. 1930. Kralupy také byly sídlem okresu a to až do r. 1960 (s přestávkou v době 2. sv. války, kdy spadaly pod okres roudnický).
Zajímavostí také je, že Kralupy měly také své jatky. Byly postaveny v roce 1932 u nádraží společenstvem řezníků a uzenářů.
II. světová válka a nálet 22. 3. 1945
Během II. světové války byly některé budovy ve městě obsazeny Němci. Převážně německým wehrmachtem. Jednalo se například o budovu školy na Komenského náměstí, zde byla umístěna posádka wehrmachtu, jednalo se o zhruba 1600 mužů. Budova gymnázia byla taktéž zabrána a sloužila jako lazaret. Během války byli deportováni pryč kralupští Židé a zrušena byla synagoga.
Nejtragičtější událostí v dějinách města je nálet spojeneckého amerického letectva na město dne 22. března 1945. Cílem náletu byla rafinerie minerálních ole
jů, stojící na úbočí Hrombaby a železnice. Nicméně po vznícení zbylé nafty v jedné z věží refinerie kouř zahalil celé město a další bomby padaly již naslepo, tedy i do obytných čtvrtí. Celkem bylo během náletu zničeno přes 100 budov a téměř tisíc jich bylo poškozeno, byla zničena železniční síť, kanalizace, elektrické vedení, komunikace a další. Nejhorší ale byly oběti na lidech. Zahynulo 245 lidí z toho 145 Čechů. Mrtví byli pohřbeni na kralupském hřbitově na Hrombaba v hromadném hrobě.
Kralupy byly osvobozeny sovětskou armádou v čele s generálem Rybalkem 9. května 1945. Ještě předtím povstalci zajali německou posádku a na sokolišti, které se změnilo v popraviště, byli zastřeleni příslušníci zbraní SS.
Doba poválečného rozvoje (50. - 70. léta 20. stol.)
Po válce se město pomalu vzpamatovávalo z válečn
ých ran a postupně docházelo k dalšímu rozvoji. Dne 1. 6. 1963 byl uveden do provozu chemický závod na výrobu syntetického kaučuku, závod Kaučuk (dnes Synthos). Později byla vybudována také rafinerie ropy. Společně s průmyslovým rozvojem nastává i příchod nových obyvatel, ten si vynutil vybudování nových panelových sídlišť v Lobečku a dále na Hůrce, Cukrovaru či v Zátiší.
Dochází také k připojení dalších obcí ke Kralupům – jednalo se o Minice a Zeměchy. Došlo také k výstavbě nového nádraží, to bylo slavnostně otevřeno v r. 1986. Zlepšilo se také sociální zabezpečení občanů a v roce 1995 byl otevřen penzion pro důchodce na Cukrovaru, druhý penzion byl otevřen v roce 2006. Došlo také k vybudování železobetonové lávky pro pěší přes řeku Vltavu (1996).
Současné dějiny
V roce 2002 pak postihla město další pohroma. Při tisícileté povodni bylo zaplaveno celé centrum města, vč. kostela, náměstí, nádraží ČD a dalších budov. Celkové škody po povodni činily asi 850 milionů korun. Další povodeň pak postihla město v červnu 2013. Rozvoj města byl završen výstavbou nové radnice, ta byla slavnostně představena občanům 22. prosince 2013.
Zdroje
[1] JOSEF STUPKA. Velká kronika kralupská. Praha: BONDY, 2011. ISBN 978-80-904923-2-5.
2 JOSEF STUPKA. Zajímavosti o Kralupech nad Vltavou. Kralupy nad Vltavou, 2003.
3 JOSEF STUPKA. Kralupy nad Vltavou, městské části a blízké okolí v minulosti a ve vzpomínkách. Kralupy nad Vltavou, 2004.
4 Kralupy n. Vlt. 22. III. 1945 JIŽ NIKDY VÁLKU!. Vepřek [online]. 2008 [cit. 2013-12-06]. Dostupné z: http://www.veprek.cz/bombardovaniKralup.html
5 Fotogalerie. Kralupy nad Vltavou Online [online]. 2007 [cit. 2013-12-06]. Dostupné z: http://www.mestokralupy.cz/Mesto/Fotogalerie/Default.aspx?GalleryId=3