Folklor - pověsti a legendy
Pověsti z Kralup
Zkamenělá hostinská na Hostibejku 
Na Hostibejku kdysi stávalo několik kamenů podobných menhirům. Podle pověsti jedním z nich měla být zkamenělá těhotná manželka hostinského z Lobče. Když manžel odjel, zamkla dům a odešla i s klíči na trávu na Hostibejk. Dlouho se nevracela a tak když se jí hostinský po svém návratu nemohl dočkat, v návalu vzteku ji proklel. Žena v tu chvíli zkameněla. Při stavbě silnice z Kralup do Lobče v 19. století byl tento kámen svržen dolů a roztlučen na štěrk.
O původu názvu Minic a Mikovic
V dávných dobách se prý obyvatelé obou vsí zabývali hledáním drahých kovů, ale nevěděli přesně, kde se nacházejí rudné žíly. Proto provrtávali štolami okolní stráně (obě vesnice leží v údolí). Jednoho dne k večeru prý na sebe halekali z protějších návrší přes údolí, co za celý den našli. „My nic“, přiznávali Miničtí, „my kov“ hlásili jejich sousedé.
Duby „u pěti bratří“ na Strachově
Asi 1 km severně od městské části Lobeček leží dvůr s názvem Strachov, který je pozůstatkem vesnice, zaniklé ve třicetileté válce. Na břehu Vltavy v těchto místech se říká „u pěti bratří“. Podle pověsti v době vpádu Švédů za třicetileté války utekla se vsi Strachov matka se svými pěti syny. Po skončení války v r. 1648 se vrátila domů a v místě, které bylo dříve ostrovem, vysázela pět dubů, pro každého syna jeden. V současné době z 5 dubů zbyly jen 3, které jsou navíc ve špatném zdravotním stavu. Obvodu dubů kolem 5 metrů zhruba odpovídá stáří 350 let, takže je docela možné, že pověst má reálný základ. Podle jiné verze nechala duby vysázet pro své syny hraběnka z nelehozeveského zámku, který leží na protějším břehu. V roce 2005 nechalo vysázet město Kralupy opodál
5 náhradních stromů, opět dubů.
Pověsti z Nelahozevsi
Tajná chodba do nelahozeveského zámku
Z nelahozevského zámku vede podle dávné pověsti chodba do Tatin, ty se nacházejí někde mezi dnešní Lobčí (kralupská čtvrť) a Nelahozevsí. Podle pověsti měl chodbu používat zloděj Beneš, který chodil krást do zámku v Nelahozevsi.
Jak panstvo nechalo zazdít dělníky
Pověst vypráví o tajné podzemní chodbě, spojující Nelahozeves se zámkem Veltrusy. Povídá se, že v ní našli smrt všichni dělníci, kteří se na její výstavbě podílele. Páni je nechali zazdít – prý proto, aby toto velké tajemství nikomu nevyzradili. Tato chodba patrně existuje. Vede pod řekou Vltavou, ale dnes je zazděná. Také se traduje, že když švédská vojska vyrabovala Prahu a táhla zdejším krajem, nechala na zámku zazdít mnoho ceností, které ukořistila v našem hlavním městě.
Pověst z Turska
Bitva na Turském poli
Do okolí obce Tursko (5 km jižně od Kralup) je lokalizována legendární bitva na Turském poli, známá z Kosmovy kroniky a Jiráskových Starých pověstí českých. Podle pověsti se měla konat dne 10. května r. 863 na polích jihovýchodně od obce, která mají pomístní název Na Zabitém, historické ani archeologické výzkumy však bitvu neprokázaly. Názory historiků na bitvu u Turska se liší, mohlo jít jen o symboliku (např. vítězství křesťanství nad pohanstvím), nebo o pověst převzatou z cizích zdrojů. Pokud se legenda opravdu týká skutečné události, váže se patrně nějakou šarvátku při sjednocování českého knížectví v době panování Boleslava I. V okolí Turska se nachází několik desítek mohyl, jsou však mnohem starší, z doby bronzové a železné.
Pověst z Nových Ouholic
Ohnivá koňská hlava u Nových Ouholic
Poblíž silnice od železniční zastávky Nové Ouholice (6 km severně od Kralup) do Starých Ouholic se podle pověsti zjevuje přízrak ohnivé koňské hlavy. Prý na paměť klejícího kočího z Podhořan, který zde byl v noci zabit bleskem.
Pověst z Hostína
Ukradené ciborium v Hostíně u Vojkovic
Roku 1852 byla při opravě kaple ve věžní báni nalezena listina psaná latinsky popisující nalezení ciboria.
Krátký obsah listiny: "Když jednou přišli zloději k pozemkům Hostínským a tam z nějakého chrámu ukradené ciborium s Nejsvětější svátostí prohlédli, pozorujíce, že není ze zlata nebo stříbra, nýbrž z mědi, zakopali ono ciborium do země. Stalo se tak, že kolikrátkoli rozmanitá zvířata k onomu místu, kde Nejsvětější svátost zakopána byla, došla, na kolena svá klesla a jen s největší obtíží se odehnati dala. A když to bylo častěji viděno a muži i ženy ze vsi Hostína a Vojkovic pojavše k tomu lidi s motykami a lopatami na tom místě bedlivě kopali a po nedlouhém hledání ono ciborium s Nejsvětější svátostí našli, odnesl je toho času žijící farář Hostínský s největší úctou do chrámu Hostínského, kde potom roku 1453 malá kaplička "Těla Kristova" vystavěna byla. Léta páně 1620 byla tato kaple zpustošena."
Pověsti z Černuci
Pruský poklad v Černuci
Když usedla na habsburský trůn teprve třiadvacetiletá Marie Terezie, vrhla se na její zemi evropská knížata v čele s pruským králem Friedrichem II. jako na snadnou kořist. Ve válce, trvající řadu let, však došlo k obratu. Vojska císařovnou povolaného Karla Lotrinského hnala Prušáky ze země a ta za sebou pálila mosty, drancovala a zabíjela. Na útěku procházela pruská vojsk také Slánskem a Velvarskem. Do dvora statku miletického rychtáře Václava Jelena se od pruského vojska zaběhl mezek, obtěžkaný vzácným nákladem. Když rychtář zjistil, že bedna na mezkově hřbetě je vlastně pruská vojenská pokladna, nezaváhal, pokladnu schoval a čekal na večer. Pak se i s pokladnou vytratil ze vsi, aby ji na tajném místě zakopal. O svém činu nikdy nikomu neřekl.
Po mnoha letech začal rychtáře trápit hrozný sen. Zdálo se mu, že umřel a jeho poklad už nikdo nenašel. Rychtář měl devět dětí. Z nich tři umřely, šest jich vychoval a i když nebyl ve vsi nijak oblíben, jak to u rychtářů bývalo, svoji rodinu měl rád. Nepřál si, aby jeho rodina zůstala nezaopatřena, kdyby zemřel, a tak se rozhodl, že o pokladu zasvětí svoji ženu.
Když se k tomu jednoho dne chystal, přijela do vsi paní hraběnka a chtěla od rychtáře poradit, jak má naložit s místními zadluženými sedláky. Rychtář byl lakomec a doporučil jejich statky prodat. Paní hraběnka ho požádalal, aby s ní dojel do Velvar na úřad zařídit všechno potřebné. Rychtář nemohl odmítnout a tak jen pošeptal své ženě, že jí něco důležitého poví, až se vrátí a odjel. Zpráva o jeho bezcitném rozhodnutí se rozletěla po vsi a vesničané hrozili za svým rychtářem. "Aby Tě krev zalila, rychtáři Jelene!"
Mezitím rychtář zařídil ve Velvarech všechno, co bylo třeba a zastavil se v místním hostinci, aby se trochu napil. Jak to tak bývá, po prvním pivě přišlo druhé a pak další a najednou byla noc. Rozjařený rychtář vrávoral domů. Vyšel z města, vyšlápl kopeček k Mileticům a tady najednou jako by ho šlak trefil, skácel se na zem. Našli ho mrtvého až druhý den a nikdo miletickým usedlíkům nevymluvil, že se tak vyplnila jejich kletba. Tajemství zakopaného pruského pokladu si tedy vzal rychtář s sebou do hrobu.
O zvonu z Nabdína
Zvon pro hřbitovní kostel sv. Jiří byl odlit v Nabdíně. Před litím přišlo několik dívek z Černuce a vhodily hrst stříbných mincí do roztavené zvonoviny, aby tak zlepšily hlas zvonu. Jedna z mincí se nerozpustila, ala zůstala zalita na povrchu zvonu.
Pověst z hory Říp
O Praotci Čechovi
Z bájné pravlasti se putuje se svou družinou Praotec Čech, aby vyhledal zemi zaslíbenou. Putuje přes hvozdy, hory a bažiny, až dorazí do krajiny rádlem nedotčené, dojde k hoře Říp uprostřed roviny, vyleze na vrchol a zaplesá: „To je ona, země zaslíbená, mlékem a strdím oplývající!“ Praotec oznámí svému kmeni, že došel svého cíle a dál už se trmácet nemusí, načež vznese případnou otázku po tom, jakže by se ona nově objevená země měla jmenovat. Dlouhou cestou znavený lid se zaraduje a v nadšení, že je konec útrapám, zvolá: „Tvým, tvým jménem nechť sluje.“ A od té doby se tomu tady říká Čechy.
Pověst z Libčic
Jak stařec zaklel zlého ovčáka
Na stráni u Letek je roztroučena skupina balvanů, které se říká Zkamenělé stádo. Kdysi zde zaklel jakýsi stařec zlého ovčáka spolu s ovcemi a psem do podoby kamenů.
Pověst z Odolené Vody
Prsten vidí i do Prahy
V kostele sv. Klimenta v Odolené Vodě je prý dodnes uschován v malé krabičce prsten zabalený do pergamenu, ne němž je napsáno, že kdysi patřil sv. Kláře. Když koncem 18. Století Josef II. Rušil kláštery, mělo dojít i na sídlo pražských klarisek, jimž od nepaměti patřil horní zámeček s kaplí v blízských Panenských Březanech a po nichž i ves získala své jméno. Vypráví se, že představená tamějších jeptišek měla sen, jak s prstenem naložit, aby zůstal v tomto kraji a současně byl i ve spojení s Prahou, neboť z věže kostela v Odolené Vodě lze prý dohlédnout do Prahy.
Pověsti z Velvar
O ztracených tolarech
K Panské hospodě se s největší pravděpodobností váže vznik písně Ó Velvary. Podle místní tradice stála u jejího zrodu událost z přelomu ledna a února roku 1591, kdy byla v Panské hospodě Jáchymovi z Bílé odcizena truhla s 996 tolary. Málokdo dnes ví, že spor, jestli mu byly peníze odcizeny, nebo zda je propil, se táhl mnoho let a dědil se z generace na generaci. A proto píseň Ó Velvary nesložil Jáchym z Bílé, ale až některý z jeho potomků.
Tvrdovaječníci
Další z povídek a pověstí o Velvarech pochází z doby, kdy se stavěl Karlův most. Na stavbu Karlova mostu se totiž vozila vajíčka, která se prý přidávala do malty, ze všech obcí, které byly někde poblíž. Velvaráci vymysleli, že je povezou uvařená natvrdo, aby se jim po cestě nerozbila. Když s tímto nákladem dojeli na Karlův most, zjistili že vajíčka uvařená natvrdo se do malty přidávat nedají. A proto se dodnes Velvarákům říká tvrdovaječníci.
Pověst z Chržína
Čertův menhir
Mezi Chržínem a vsí Louckou se v polích ukazoval veliký balvan s nehlubokými rýhami, o nichž se v okolí říkalo, že to jsou stopy čertových drápů. Je to prý upomínka na sázku mezi sv. Jiřím a ďáblem, když se hádali, kdo dále dohodí kamenem z hory Řípu. Ďábel dohodil sem, ale sv. Jiří až za Velvary, na místo, kde založili velvarský kostel.
Pověst o narození Martina Bacháčka
Když se Martin Bacháček narodil, spatřili prý lidé nad jeho rodným statkem velikou jasnou zář. Všichni se shodovali v tom, že tento chlapec vyroste ve významného muže české země. Všichni společně šli tu novinu oznámit svému pánovi Chrtovi, rytíři ze Rtína, seděním na Slatině, ale ten se jim vysmál: "Snad si nemyslíte, blázínkové, že se narodil nějaký budoucí světec nebo vědec?" Léta ubíhala jako voda ve Vltavě a z malého Martina skutečně vyrostl význačný, všeobecně uznávaný učenec - později rektor vysokého učení Pražského a probošt koleje krále Václava IV. Ve Starém městě Pražském. Sám pan Chrt ze Rtína se tehdy tedy pěkně mýlil.
Pověst z Račiněvse
Bazilišek ve studni
Podle staré a u nás ojedinělé pověsti, zachycené Krolmus
em, se ve studni račiněveského dvora zdržoval kdysi jedovatý bazilišek, od jehož pohledu a ofouknutí každý člověk ještě týž den zemřel. Lidé se jeho pohledu obávali a jen velice neradi chodili pro vodu. Místního vesničana později napadlo rozestavit v noci po obrubni studny zrcadla, aby ráno, až se na sebe netvor podívá, sám sebe svým jedovatým pohledem zahubil.
Pověst z Okoře
Ukrytý poklad
V dávných dobách žil na Okoři Mnislav s dcerou. Mnislavova dcera byla krásná a již měla věk na to najít si ženicha. Ovšem žádný nápadník jí nebyl dost dobrý a všem se jen vysmívala. Sama na vdavky ani nechtěla pomyslet, nejraději totiž uháněla lesem na svém oři oděná do lovecké kamizoly.Jednoho dne na Okoř dorazil rytíř s družinou a žádal Mnislava o ruku jeho dcery. Dívka však i tohoto rytíře odmítla. Ten z toho byl tak rozlícen, že slíbil dívce pomstu.Rytíř podplatil všechny sloužící, aby mohl potupit za temné noci krásnou dívku v jejím vlastním loži. A vskutku se mu podařilo zařídit, aby všechny stráže a služebné onemocněli. Dívčin pokoj strážil pouze jeden strážný.Pomalinku se blížila půlnoc a strážný byl již hrozně unaven, protože po celý den strážil hrad sám a tak si sedl k dívčině pokoji a usnul. Rytíř vycítil svou příležitost a ještě z několika kumpány vtrhl do hradu. Zamířil přímo do pokoje Mnislavovi dcery, tu zde ovšem nenašel. Prohledal celý hrad, ale dívku nenašel. Po krásné dívce jako by se zem slehla.Všichni sloužící se ovšem uplatit nenechali a dívce o rytířově plánu řekli. Ta se na celou noc ukryla do podzemí hradu, kde jí nikdo nemohl najít.Jezuité s touto pověstí byli obeznámeni, a proto v těchto místech ukryli poklad.
Pověst ze Skůr
Menhir v hřbitovní zdi
Stával zde menhir, spadající do slánsko-velvarské oblasti jejich nejvyššího výskytu na našem území. Tento menhir spolu s chaberským vytvářel přesný, i když pomyslný slunovratový směr. Podle názoru dr. Špůrka je totožný s kamenem zazděným dnes ve vnější straně jižní zdi hřbitova v obci. Je to dva metry dlouhá pískovcová stéla se starými rytinami Slunce a dvou křížů.
Pověst ze Straškova
Čertův vrch
Nalevo od silnice mezi Straškovem a Vražkovem se zdvihá vrch Vínek (244 m) Vznikl prací ďáblů, kteří soutěžili s Pannou Marií, kdo z nich postaví vyšší kopec. Čerti vozili na vrch v kolečkách písek a stavěli zde, zatímco Panna Marie nosila prý jen v klíně hlínu, z níž vznikla hora říp. Kdo vyhrál je vidět na první pohled. Podle V. Krolmuse jsou pověsti tohoto typu dávným svědectví sváru mezi ustupujícím pohanstvím a vítězícím křesťanstvím.
Zdroje textů:
MARTIN STEJSKAL. Labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa. Praha: Paseka, 1991. ISBN 80-85192-08-X.
Webové stránky obcí a měst: Velvary, Neuměřice, Černuci, Hospozína, Okoře a dalších
Zdroj obrázků:
MARTIN STEJSKAL. Labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa. Praha: Paseka, 1991. ISBN 80-85192-08-X.